• slide
  • SONY DSC

Historie Krusičan

003

Krusičany, mlýn Kolanda s Hrusicemi a již zaniklým Malenskem jsou jednou z obcí spadající pod město Týnec nad Sázavou. Krusičany patří k nejstarším místům Týnecka. Jsou od něho vzdálené 3 km, leží 8 km východně od Benešova a 38 km jižně od Prahy, v malebném údolí na soutoku Janovického a Tloskovského potoka, který se po 2 km vlévá do dolního toku řeky Sázavy. Ve středověku procházela tudy stará obchodní cesta, která se nacházela na křižovatce cest Keltů a Slovanů. Archeologické nálezy kamenných nástrojů svědčí o výskytu lidských jedinců již ve 4. – 2. tisíciletí před n. l. (Týnec, Pecerady) a doklad o osídlení sahá do 6. –  5. stol. př. n. l. (kostrové hroby z Hrusic a Krusičan).*1 (Josef Petráň s autorským kolektivem)

Koncentraci, tzv. služebních osad v okolí Lštění ( patřily i Krusičany) dokládá i usazení přesídlených obyvatel polské Kruszwice (v Krusičanech) a to jako důsledek tažení Břetislava I. do Polska v roce 1039.*2 (  PhDr. Michal Lutovský ).

Prof. PhDr. Vladimír Šmilauer, DrSc. * 3,   Krusičany v Čechách a Kruszwica v Polsku (sv. II, s. 299—302); podává se tu nový výklad jména osady Krusičany u Benešova. Nejstarší doložená podoba Krušvičany a vznik osady v 1. pol. 11. stol. ukazují, že osada byla asi založena polskými obyvateli přivedenými v té době Břetislavem I. z Poznaňska, kde leželo i sídliště Kruszwica.Dosud se toto jméno vykládalo z předpokládaného slova krušvicě (hruška); tato podoba (s k místo h) však v češtině nikde doložena není.

 

Takto se o Hedčan004ech zmiňuje Kosmas ve své kronice (s. 78-79):

„Když došli ke hradu Hedči, obyvatelé jeho a s nimi i vesničané, kteří se tam utekli, nemohouce odolati útoku knížete, vyšli mu naproti se zlatým prutem na znamení, že se mu na milost vzdávají, a pokorně ho prosili, aby je pokojně i s jejich dobytkem a s ostatním majetkem převedl do Čech. Kníže vyhověl jejich přáním, dovedl je do Čech a dal jim tam nemalou část lesa Črnína. Ustanovil jednoho z nich za správce a soudce a nařídil, aby se spravovali právem, jež mívali v Polsku, i oni i jejich potomci na věky. Jménem odvozeným od toho hradu podnes nazývají se Hedčané.“ nebo v našem případě podle hradu Kruszwice -Krusičany).

Jméno Kruszwica pochází z kruszwy – kus soli . Ve středověku se v této oblasti připravovala „sůl“ z okolních nánosů solanky .  V historii polské  Kruszwice popisují jak  český kníže Břetislav ušetřil jak hrad tak lidi.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Hrad  Kruszwica v Polsku.

 

 

 

 

 

 

Prof. PhDr. Jiří Sláma, CSc. je český archeolog a historik.

 

Krusičany, (Krusvičanyves na Chrášťanském potoku – 302 duší v 26 domech: opodál mlýn Kolanda. Dědina náležela k nadání, jež učinila v Berounsku roku 1271 královna Kunhuta, která přikázala Václavice s přilehlými dědinami včetně Krusičan řádu křížovnickému.

Odedávna v Krusičanech stávalo sídlo zemské, na němž žil Petr Junek z Krusvičan (Krusičan). který 27. května 1570 byl povýšen do stavu šlechtického  a roku 1595 za panování Arkleba z Kuňovic  se stal hejtmanem hradu a panství Konopišťského. Při bádání na internetu jsem nalezl potomka ( viz: O událostech v městě Uher.Brodě v L. 1621-1630 byl primátor města Uher.Brod, pan Jan Junek z Krusičan ).

Hrusice – víska 36 duší v 5 číslech. Statky zdejší tvořily prvotně jeden zemský dvůr, jejž držel roku 1318 vladyka Trojan z Hrušic, který měl rozepři se svým sousedem vladykou Oldřichem z Týnce. (Viz: pozůstatky desk,I.55.) V letech 1655–1660 pracovala u Hrusic, jako ojedinělé průmyslové zařízení v širokém kraji, vysoká pec a hamr na výrobu a zpracování železa z rudy těžené na nedalekém Chlumu a Neštětické hoře.

Malensko první zmínka o Malenicích je z 12. října 1434, ale předpokládá se, že jsou podstatně starší a nacházely se mezi Krusičany a Chrášťany. V tu dobu byl Hynek z Valdeka na Malenicích ( Malensko). Ten, ač příslušník starého panského rodu, se musel spokojit s pouhým poplužním dvorcem. V Malenicích totiž nikdy nebyla tvrz (podle výzkumu Jiřího Tywoniaka) . O něco později se malenický dvůr stal součástí týneckého panství.

Pravidelnější uspořádání vesnic se prosazovalo až od 13. století. Do této doby předpokládáme nepravidelný shlukový půdorys nebo tzv. okrouhlici. Ještě ve 13. století byla obvyklým obytným objektem na vesnici zemnice, či polozemnice. Některé usedlosti však mohly mít již trojdílnou dispozici, jejíž centrální část však byla ještě zahloubená a vystavěná z kamene či spíše pomocí lehké dřevěné konstrukce omazané hlínou a jen nepatrně přesahovala nad úroveň terénu. Střešní krytina bývala zatížená kameny. Nepřesné informace máme i o velikosti jednotlivých lokalit. Ty větší z nich měly ve 14. století okolo 14 usedlostí, což na Kostelecku (Zbořený Kostelec) splňovaly až do 16. století jen Bukovany, Krusičany a Pecerady. V průměrné zemědělské usedlosti žilo devět až deset lidí.

Oldřich z Kostelce navíc získal již v roce 1336 od krále Jana Lucenbuského do zástavy také Vladislavický Újezd (Václavice) za zástavní cenu 600 kop grošů českých, ačkoliv kostel ve Václavicích s podacím právem byl již dříve (1271) královnou Kunhutou darován s poplatkem 10 hřiven vybíraných z Vladislavického újezdu, k němuž tehdy patřily vsi Krusičany, Lačnice (Chlístov), Žabovřesky a tři Lhoty – Zbožná Lhota(Zbožnice), Úroční Lhota (Úročnice), Bukovská Lhota (Buková Lhota), pražským křižovníkům s červenou hvězdou. Kunhutino darování z roku 1271 bylo Janem Lucemburským sice potvrzeno, ve skutečnosti však křižovníkům zůstaly k dispozici pouze desátky z kostela, kterých se Oldřich zanedlouho zmocnil. Křižovníci se bránili a v roce 1341 dosáhli toho, že Oldřich předchozí dohody uznal včetně podacího práva ke kostelu, který křižovníkům vrátil. V roce 1342 se vladislavští vykoupili vlastními penězi z vlivu Oldřicha z Kostelce a jeho synů, neboť toužili po přímé podřízenosti panovníkovi. V listině z roku 1342 Karel IV. též udělil Václavicím městská práva (městečko se mělo řídit právem Starého Města pražského a soudně podléhat jen králi a místnímu rychtáři). Ke královské komoře nepříslušel Vladislavický Újezd( Václavice) ale dlouho. Karel IV. sice v roce 1352 novou listinou předchozí privilegium potvrdil, ale již v roce 1368 zastavil městečko, včetně vesnic, kapitule při královské kapli Všech svatých na Pražském hradě s tím, že obyvatelé Újezdu nemají platit více než starobylý roční úrok ve výši 88 kop grošů českých, nebudou robotovat, vykonávat další naturální služby a nebudou platit ani jiné dávky. Teprve za husitských válek, v nichž byla sekularizována většina církevního majetku a křižovníci s červenou hvězdou ztratili inkorporaci fary, se Vladislavický Újezd (Václavice) dostal opět do zástavy držitelům kosteleckého panství.

Dohoda mezi václavickými vrchnostmi přirozeně neuspokojila podané z městečka Václavic a některých okolních vesnic, Krusvičan, Úročnice, Bukovan, Lačnice (Chlistov), Žabovřesk, Zbožnice kteří, aby se mohli zbavit na ně uvalovaných tíživých robot, si vyžádali od kralevice Karla možnost výkupu ze zástavy Oldřicha z Kostelce. Jeho přivolením se vykoupili Vladislavští roku 1342 šesti sty kop grošů pravých ze zástavy této, dosáhli majestátem potvrzení svých předešlých práv.  Majestátem kralevice Karla (pozdější král Karel IV.) roku 1450 dostaly se s hradem Kostelcem k panství Konopišťskému.

Pozemkový majetek s hradem byl zkonfiskován majiteli Kunešovi z Dubé, řečenému Rozkoš, který podnikal z Kostelce (Zbořený Kostelec)loupežné výpady do širokého okolí při boji na straně katolických protivníků Jiřího z Poděbrad.  V roce 1453 král Ladislav rozdělil kostelecké panství mezi čtyři zájemce –účastníky vojenské akce, proti Kunešovi z Dubé. Týká se to obce Václavic , Krusičan a ostatních obcí.

Roku 1794 ve snaze centralizovat státní správu došlo ke slučování osad na tzv. katastrální obce. A tak Tejnice se svými 9-ti popisnými čísly připadla pod vesnici daleko větší počtem obyvateli s 19-ti popisnými čísly – Krusičany (tehdy Krusvičany). Tento stav trval 128 let, až do 30. října 1922, kdy na žádost Týnce nad Sázavou došlo k rozdělení obce Krusičanské na tři samostatné celky – Týnce nad Sázavou, Chářovice a Krusičany.

Poslední mapou, které se budeme věnovat, je mapa katastrální. Ta vznikla pro naši obec v r. 1839 a je zachycena na katastru Krusičany se samostatnou mapou Týnce, Chářovic, Podělus, Krusičan a  Hrusic-Hamry. Pecerady a Krhanice měly svoje samostatné katastrální mapy. Tyto původní katastry zahrnovaly veškeré plochy, které dnes náleží pod město Týnec.

Krusičanská kronika popisuje například tyto události: 4. 6. 1859 velká průtrž mračen s následky v Krusičanech i v jiných obcích, 13. 6. 1889 zabita bleskem Marie Svobodová, 17. 6. 1896 opět velká bouře s následky.

Vypracoval: Jiří Dvořák

Pokračování v článku: Krusičany v 15. – 19. století   

  •  Čerpáno z:
  • *1  Benešovsko Podblanicko – sestavil  Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc. s autorským kolektivem
  • *2  Po stopách prvních Přemyslovů I., II., III. – PhDr. Michal Lutovský
  • *3  Prof. PhDr. Vladimír Šmilauer, DrSc.  http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5066
  • *4  Prof. PhDr. Jiří Sláma, CSc. je český archeolog a historik, který se specializuje na dějiny českých zemí v období raného středověku. Působí na Ústavu pro pravěk a ranou dobu                  dějinnou na FF UK v Praze. V letech 1999-2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Dílo – Střední Čechy v raném středověku. II. Hradiště
  • Okres Neveklovský – Ant. Nor. Vlasák, 1875
  • www.mestotynec.cz
  • www.urocnice.eu
  • pl.wikipedia.org

Další články na téma Historie Krusičan