Nedostatek potravin za 1. světové války

Přestupky, proti zásobování byly přísně posuzovány. Nedostatek potravin se řešil různými náhražkami, sbíralo se malinové, ostružinové a jahodové listí na čaj, vařily se žaludy, nebo boby místo kávy, pekl se kukuřičný chléb. Objevily se náhražkové kopřivové nebo papírové šaty. V Brodcích se předla papírová vlákna. Doma si lidé vařili mýdlo a pivo a koření nebylo vůbec. Zásobovací situace se ještě zhoršila mezi lety 1916–1918. V roce 1916 byla malá úroda brambor a místní rolníci měli problém uchránit i to málo, aby jim zůstalo pro příští rok na sadbu. Ve škole při nedostatku potravin přestal od školního roku 1916/17 fungovat polévkový ústav. Děti i dospělí trpěli podvýživou. Velké zhoršení celé situace nastalo v letech 1917 a 1918. Byl obrovský nedostatek všech potravin, šatstva, petroleje, uhlí. Sbíraly se kosti, kvůli nedostatku umělých hnojiv. Byly prováděny sbírky kovů a také odvody, rekvírování kovů, kovových předmětů (kotlů, klik, měděných střech). Neušly tomu ani zvony, a tak z věže týneckého kostela byly sneseny dva památné zvony a ponechán jen jeden. Stejně byly odvedeny i školní zvonky, což nařídila c. k. zemská školní rada v květnu 1917. Týnecká škola odvedla dva zvony – jeden malý, který byl uložen ve skříni, a druhý větší, který se používal. V roce 1918 byl zvon ve škole nahrazen elektrickým zvoněním, a to díky Jindřichu Mickovi, který daroval zvon a elektroinstalaci. Zásobování v obci řídila a koordinovala od 1. 4. 1915 do konce války zásobovací (aprovizační) komise obce krusičanské, kterou zřídilo obecní zastupitelstvo. Tato komise řešila mnoho problémů, třeba i stížnost z července 1915, že se z obecní mouky upečený chléb vyváží z Týnce. Na válce se vždy obohacovali různí spekulanti a lichváři, zde tomu nebylo jinak. Největší problémy měla zdejší zásobovací komise se zásobováním moukou a obilím, což dokumentuje i situace z května 1917, kdy obec protestovala, proti omezení přídělu mouky. Proběhla jednání, kdy obec argumentovala i tím, že zde žije hodně lití odkázaných pouze na příděly (dělníci, váleční uprchlíci), žádala alespoň o zvýšení přídělu brambor a tuku. Nestalo se tak, nedostatek byl již všeobecný. Lidé z větších měst jezdili na venkov a prosili o trochu mouky, chleba, brambory, za což nabízeli peníze. Rostla nespokojenost se zásobováním, objevily se první „hladové“ demonstrace, v letech 1917 a 1918 demonstrovaly ženy a děti před budovou okresního hejtmanství v Benešově, v Týnci nespokojené ženy dokonce přepadly pekařský vůz a rozebraly si chléb. Mezi další typické rysy války patřily tzv. válečné půjčky, kdy si stát půjčoval na krytí rostoucích výdajů od obyvatel peníze s určitým úrokem. Upisoval téměř každý, ale šlo většinou o menší částky. V průběhu války výrazně rostla inflace, objevil se i nedostatek drobných peněz, mincí. Spořitelní a záložní spolek v Týnci proto vydal lepenkové lístky, opatřené razítkem spolku v různých hodnotách, které byly vyměňovány za peníze papírové a železné.

V roce 1910 bylo povoleno zřízení expozitury bývalé obecné školy v Krusičanech (1.–3. třída), slavnostně tam pak byla otevřena v roce 1911. V roce 1914 byl v Týnci při škole také zřízen hospodářský kurz pokračovací a v lednu 1914 v něm bylo zahájeno vyučování. Účastnili se ho starší absolventi obecných škol, vyučovalo se jen dva dny v týdnu. Kurz vždy trval jen několik měsíců (např. 25. 1. 1914–29. 3. 1914).