Nový most

Vedle toho ovšem krusičanská obec chtěla oslavit toto výročí i stavbou silničního mostu v Tejnici. Měl se začít připravovat projekt a jeho financování. Měly se využít státní subvence i dotace zemské a okresní (Neveklov, Jílové, Benešov), uvažovalo se i o vybírání mýtného. Byl zřízen výbor, v jehož čele byl tehdejší starosta Jan Korbel. Další jednání o mostu probíhala v roce 1909 a pak v průběhu první světové války (1915, 1917 a 1918). V letech 1917–1918 se uvažovalo alespoň o provizorním mostě, v lednu 1918 dostal totiž Týnec darem materiál z provizorního mostu u Lahoviček přes Berounku. Týnecký stavitel Ludvík Štros vypracovával projekt, platy a rozpočet. Přesto si Týnec musel na nový most ještě počkat. Hospodaření obce bylo mezi lety 1886–1914 dobré, rozpočet končil často přebytkem či mírným schodkem, který byl pokryt již zmíněnou přirážkou k daním. Příklad rozpočtu obce z roku 1902: Výdaje – školní paušál 367. Dostat se do Týnce v době 1. republiky nebyl sice problém, ale tehdejší silnice si povětšinou o asfaltu mohly nechat mnohdy jen zdát a musely se spokojit s uválcovanou hlínou, štěrkem, škvárou nebo dlažbou. Týnec na tom byl podobně, ale zásadní překážkou, tady byl chybějící most přes řeku Sázavu, který ani sebelepší přívoz v Týnci nad Sázavou nemohl nahradit. Teprve v r. 1919 se novému starostovi Krusičan L. Štrosovi z Týnce podařilo, přes odpor některých osad, prosadit výstavbu mostu. Krusičanské obecní zastupitelstvo se 27. 2. 1919 usneslo, že dá 50 000 Kč na most, další prostředky měl poskytnout okres, země, stát a jiní zájemci. Když částka dosáhla 1/3 z původní zadávací ceny 675 476 Kč, stát začal stavět, ale několik poplatníků z Krusičan a okolních osad dostalo, kvůli údajné nedostatečné informovanosti, strach z přílišného finančního zatížení a podalo námitky k Okresnímu správnímu výboru v Neveklově. Tehdejší starosta Matěj Čelikovský únorové usnesení zrušil, protože prý nebylo řádně postaráno o splácení a úročení půjčky, a tím znemožnil výplatu příspěvku; vyřízení z Neveklova dostal těsně před obecními volbami, takže už nestihnul svolat zastupitelstvo.

Nový starosta L. Štros a nové zastupitelstvo sice ve finanční komisi příspěvek projednalo, ale pro nastalou rovnost hlasů – chyběl jeden člen, který byl posléze pro, jej neschválilo. Obec si chtěla na most půjčit na 6% úrok v týnecké záložně, půjčka by byla hrazena zvýšením obecních přirážek z 50 % na 75 %, takže by byla splacena do 50 let. Během dalšího jednání M. Čelikovský z Chářovic, J. Zima z Podělus, J. Studnička z Hamrů, V. Chocholoušek a J. Hrstka z Krusičan, J. Vilímek a Ant. Dvořák z Chářovic řekli, že jsou proti a nechtějí takové břemeno zadlužení do budoucna na další generace a cena se může ještě zvýšit. Zbytek zastupitelstva, který tak ztratil schopnost usnášení se, pak vyzval OkÚ v Benešově, aby působil na jmenované, protože obecní poplatky by se zvýšily pouze o 50 Kč ročně u největšího rolníka a u ostatních o 20–40 Kč. Teprve v srpnu 1920 se dosáhlo konečné dohody, podle které si obec půjčila 50 000 Kč u Spořitelního a záložního spolku v Týnci na 4% úrok. Ke splácení byla výstavba mostu T. G. Masaryka v Týnci v r. 1920 (sbírka rodiny Svobodových) 155 k historickým kořenům města určena 102% přirážka k obecním daním, kromě činžovní pro Týnec a 98% přirážka pro Podělusy, Chářovice, Dunávičky, Krusičany a Hrusice-Hamry. Ani tím však problémy neskončily. Kvůli poválečné hospodářské krizi stouply ceny, takže se cena mostu zvedla na 1 432 857 Kč, za 100 768,40 Kč k němu byly postaveny neplánované(!) nájezdy (Ministerstvo věřejných prací dalo 60 000 Kč, zbytek obec) zkolaudované 8. 11. 1921 a za 131 655,25 Kč firma L. Štrose zřídila nový železniční přejezd (stavební práce začaly 13. 11. 1920). Vlastní most v letech 1919–1920 postavila firma Kapsa a Müller z Prahy (jeho stavitel Ing. Klement se v Týnci dokonce oženil) a přímé náklady na jeho stavbu nakonec dosáhly 1 600 000 Kč. Protože šlo o první most postavený v ČSR po získání samostatnosti, byl nazván po prezidentovi T. G. Masarykovi, ten se bohužel jeho slavnostního otevření na podzim 1921 nezúčastnil, protože podle dopisu z jeho kanceláře ze 17. 9. 1921 tou dobou cestoval po Moravě a Slovensku. Je třeba rovněž upozornit, že dalšímu rozvoji komunikací a nejen jich bránily i státní lesy a statky se sídlem v Benešově, které spravovaly majetek, který by jinak měl připadnout dětem Františka Ferdinanda d´ Este, jinými slovy, že drtivá většina pozemků v Týnci a jeho okolí patřila zmíněným lesům a statkům, od kterých pozdější samostatný Týnec musel vše draze vykupovat, nebo pracně a zdlouhavě žádat Státní pozemkový úřad o příděl.